Zeď kolem srdce není totéž co zdravé hranice
Je důležité rozlišit jednu věc. Mít zdravé hranice je něco jiného než mít kolem srdce zeď.
Zdravé hranice jsou vědomé rozhodnutí. Znamenají, že vím, co mi dělá dobře a co už ne. Umím říct „ne“, když je to potřeba, a necítím se kvůli tomu provinile. Dokážu si zachovat svou hodnotu i ve vztahu s druhými. Hranice nejsou o odtažitosti. Jsou o sebeúctě.
Člověk se zdravými hranicemi se umí otevřít, ale zároveň se nenechá zraňovat opakovaně stejným způsobem. Dokáže být blízko a přitom zůstat sám sebou.
Zeď kolem srdce funguje jinak.
Nevzniká vědomě. Nevytváříme ji klidně a s rozvahou. Vzniká ve chvíli zranění, kdy jsme cítili, že je toho příliš. Je to automatická obrana. A protože je nevědomá, často ani netušíme, že ji máme.
Zatímco hranice říkají:
„Tady jsem já. A tady jsi ty. A můžeme být v kontaktu.“
Zeď říká:
„Raději nikoho nepustím blíž, abych už nemusela cítit bolest.“
Hranice umožňují blízkost. Zeď ji omezuje.
Hranice vycházejí z vnitřního bezpečí. Zeď vychází ze strachu z dalšího zranění.
Člověk se Zdí kolem srdce může působit silně a samostatně, ale uvnitř může být odpojený. Může mít vztahy, ale necítí v nich hloubku. Může být mezi lidmi, a přesto se cítit sám.
Zdravé hranice chrání naši hodnotu.
Zeď kolem srdce chrání naši bolest.
A když se bolest postupně uvolní, zeď už není potřeba. Hranice ale zůstávají. A právě tehdy se vztahy stávají skutečně živými.



