
Stává se vám, že se v životě snažíte změnit určité věci, jako stále se opakující problémy ve vztazích, finanční situaci, zdraví nebo vlastním chování, ale stále narážíte na stejné problémy?
Možná za tím nestojí vaše chyba, slabost ani nedostatek snahy. Velmi často v tom hrají roli zděděné uvězněné emoce, které si člověk s sebou nese z rodové linie.
Stejně jako se dědí genetické rysy, podobné temperamenty nebo rodinné tradice, mohou se předávat i nezpracované emoce našich předků.
Pokud někdo v rodině prožil silné emoce – smutek, strach, zklamání, stud nebo trauma a neměl možnost je zpracovat a tyto emoce se v jejich těle uvěznil, může být jejich energetický otisk předán dál na další generace.
Dítě se tak může narodit s emocionální zátěží, která nevznikla v jeho vlastním životě. Nevědomě pak nese to, co si v sobě nosila matka, otec, prarodiče i generace před nimi.
Zděděné uvězněné emoce působí stejně jako ty, které vznikly během našich vlastních zkušeností, narušují rovnováhu těla i duše a mohou se projevit v mnoha oblastech:
Vztahy a rodinný život – opakující se konflikty, uzavřenost, strach se otevřít nebo strach z odmítnutí.
Sebehodnota – pocity, že „nejsem dost dobrý“, přestože k tomu není žádný reálný důvod.
Peníze a práce – strach ze selhání, neúspěchu, vidiny, že je třeba „těžce dřít“, aby člověk obstál.
Zdraví – dlouhodobý stres nebo napětí, které se může projevit fyzickou bolestí či nemocemi.
Emoční reakce – neadekvátní strach, smutek nebo úzkost, které se objevují bez jasné příčiny.
Mnoho lidí cítí a vnímá, že „to není jejich“, ale neumí určit, odkud to pochází. A právě zde se často otevírá téma rodově přenesených emocí.
Dobrá zpráva je, že ani takové emoce nejsou trvalé. Metoda Emoční kód, vytvořená Dr. Bradley Nelsonem, umožňuje tyto předané emocionální otisky najít a uvolnit.
Pomocí testu svalového napětí se tělo zeptáme, zda určitá emoční zátěž patří nám, nebo je zděděná.
Pokud se jedná o rodovou emoci, Emoční kód umožní ji bezpečně uvolnit, a tím přerušit řetězec jejího dalšího předávání.
Uvolnění může výrazně změnit vnitřní pocity člověka i jeho každodenní prožívání.
Když se zděděná emoce uvolní, neuvolní se jen u člověka, který podstupuje sezení, ale její otisk se rozpustí v celé rodové linii tedy i zpět směrem k předkům a dál směrem k potomkům. Tím se přeruší její předávání a rod se energeticky odlehčí.
Závěr ze sezení, který sepisuji každému mému klientovi, obsahuje, jaká uvězněná emoce byla nalezena a odstraněno, včetně toho, z jaké generace se emoce přenesla.
Zpracováním zděděných uvězněných emocí:
uvolňujete sebe,
zjednodušujete svůj život,
a zároveň čistíte cestu svým dětem, aby už toto břemeno nenesly dál.
Je to návrat k vašemu přirozenému stavu, k větší lehkosti, vědomému prožívání a životu podle sebe, ne podle starých zranění rodu, které vás ovlivňují.
Jednou mě kontaktovala klientka, která dlouhodobě řešila pocit, že si „musí všechno zasloužit“ a nikdy není dost dobrá.
Ať dělala cokoli, stále měla vnitřní tlak být lepší, výkonnější, silnější. Jak sama řekla, neuměla si užít ani úspěch, protože měla pocit, že ho vlastně nemá právo přijmout.
Při testování se ukázalo, že za tím může stát uvězněná emoce studu, kterou sama nezažila. Tato emoce byla zděděná z matčiny strany rodiny, konkrétně od prababičky, tedy ze 3. generace zpět.
Když jsme se ptali dál, tělo potvrdilo, že prababička prožila situaci, kdy byla veřejně ponižována, a tehdy se u ní vytvořila silná emoce studu, která nebyla zpracována. Tento energetický otisk nesly další lidé v rodě.
U klientky se projevovala jinak:
potřeba dokazovat svou hodnotu výkonem,
pocit, že musí přinést „něco navíc“, aby si zasloužila lásku, ocenění nebo odpočinek,
strach, že selže a ostatní si toho všimnou.
Energie této emoce byla odstraněna pomocí Emočního kódu.
Klientka mi o pár dní později napsala, že se něco uvnitř ní zklidnilo. Popisovala to slovy:
„Jako kdyby spadl tlak, který jsem celý život brala jako normální.“
Začala si všímati drobných změn, například si poprvé bez výčitek dovolila jen tak odpočívat, aniž by měla pocit, že musí nejdřív něco dokázat. Také si uvědomila, že i chválu od druhých najednou přijímá snadněji, bez vnitřního „ale“ ze slovy děkuji.
Nebylo to o tom, že by se život přes noc zázračně změnil. Spíš jako když z člověka spadne závaží, které ani nevěděl, že s sebou nosí. A to je často první krok k tomu, aby se mohl nadechnout, postavit se sám za sebe a ve vlastním životě začít psát nový příběh, už ne příběh předků, ale svůj vlastní.
Máte zájem zjistit, zda i ve vašem životě působí zděděné uvězněné emoce? Ráda vám s tím pomohu.
Vyzkoušejte sezení zdarma, zde!
Těším se na Vás těšit. S úctou
Pavla S.