Čím jsem starší, tím pohlížím na důchod a stáří jako něco více reálného, co se týká i mě. Není to dlouho, kdy jsem měla o důchodu 3 představy.
Do důchodu mám ještě docela daleko, a představy jsem přehodnotila.
Začala jsem nad tím přemýšlet v době kdy mě přestala bavit práce v systému. Představa dalších 20 let prožitých takovým způsobem mě děsila.
Tehdy jsem začala přemýšlet, nad tím, že 20 let co budu chodit ještě do práce, se budu těšit na důchod, kde vlastně nebudu mít ani peníze a ani zdraví?
A mám vůbec jistotu, že půjdu do důchodu v době, která se dnes uvádí? A jak velký bude můj důchod, vyžiju z něho?
Tohle byly dost frustrující představy. Řekla jsem si, že tohle nechci. Ať můj život na tomto světě stojí za to od začátku až do konce.
Začali mě zajímat a inspirovat lidé, kteří jsou ve vysokém věku aktivní, žijí svůj život vědomě, užívají si ho, věnuji se koníčkům, pracují, cestují a jsou zdraví. A tahle představa na stáří se mi líbila daleko víc.
Udělala jsem změny v myšlení a představách svého života do budoucna. Měla jsem práci, která je placena průměrně. Nebyla jsem v ní ani nijak spokojená, chyběla mi svoboda.
Změnila jsem proto práci, za práci, které má potenciál vytvořit pasivní příjem a jejíž měsíční příjem v podstatě nemá strop. Samozřejmě zadarmo to není. Důležité pro mě je, že tuhle práci můžu dělat, jak dlouho chci a baví mě.
Změnila jsem své nastavení starý = nemocný na normální je být zdravý.
Takže má představa je do důchodu zdravá a bohatá.
Když to shrnu:
„Je štěstí poznat v mládí přednosti stáří a stejné štěstí je udržet si ve stáří přednosti mládí.“
Jak to máte vy? Máte podobné myšlenky jako já kdysi? Zajímala by vás tato cesta? Není nic jednoduššího, než udělat první krok a napsat mi.
S úctou
Pavla S.